Soukromé podnikání je vždy aspoň do jisté míry onou pověstnou sázkou do loterie. Ten, kdo se mu věnuje, má totiž naději na zbohatnutí nebo aspoň dostatečně spokojený život, jenže je to pořád ještě jenom naděje. A byť tato umírá podle lidové moudrosti jako poslední, někdy se zdá, že už u leckterého podnikatele umřela. Protože leckdo sice podniká, ale nevydělává si dost velké peníze. A nemá nakonec třeba ani na to, aby měl z čeho žít a čím platit výdaje, jež s činností jeho firmy souvisejí. Což je pochopitelně něco, co si nikdo nepřeje. Jenže někdy se s tím nic nenadělá.

V takové situaci by se to možná dalo ještě napravit, podnikání by bylo pořád ještě možné zachránit, jenže k tomu by byly potřeba peníze na investice, jež ale nejsou k dispozici. A možná jen tak ani nebudou.

A jak si má počínat podnikatel, který chce naprosto samozřejmě svoji firmu zachránit, jenže už na to nemá nezbytné prostředky, jež by do toho investoval? Ten se často musí nevyhnutelně obrátit na některého z poskytovatelů půjček a doufat, že mu ten oslovený takto dočasně finančně vypomůže. Ale to nebývá zase až taková samozřejmost, jak by si to mnozí z nás přáli. Když chce podnikatel získat v nouzi půjčku, musí se v první řadě postarat o to, aby jím oslovený poskytovatel půjček uznal jeho bonitu, tedy nabyl žádoucího dojmu, že bude onen dlužník půjčku splácet. Jinak je tu totiž všechno marné.

Ovšem v bankách mívají jejich zaměstnanci obvykle přehnané požadavky, co se kvalit žadatelů týká. A někomu s malými příjmy nebo záznamy v registrech dlužníků nepůjčí. Což pak vede k tomu, že je osudem podobných žadatelů daleko spíše hypotéka bez doložení příjmu, která se získává snáze a u které je jasné od počátku, zda a kolik peněz žadatel dostane.

A jistě uznáte sami, že je lepší zaručit se nemovitostí a vzít si nebankovní hypotéku, než marně doufat v nedosažitelnou bankovní půjčku.