Podle mého názoru je opravdu skvělé, když si rodina může dovolit nějaké auto. Protože podle mého názoru automobil je skvělý v tom, že když ho máte, tak jste vlastně takoví variabilní a můžete se pohybovat kamkoliv chcete. Tohle znám z vlastní zkušenosti. Protože si ještě vzpomínám na sebe, když jsem si v osmnácti letech dělala svůj první řidičský průkaz. Schválně zmiňuji první řidičský průkaz, protože můj bratr ho udělal napotřetí. Takže mě docela zajímalo, jak si na tom povedu já, jestli budu šikovná a udělám řidičský průkaz napoprvé nebo budu jako bratr a udělám řidičský průkaz napotřetí.

Naštěstí to všechno dopadlo skvěle a mně se podařilo udělat řidičský průkaz úplně napoprvé. Také mě potěšilo to, že mi moje rodiče dali jejich staré auto. Sice to jejich auto bylo už asi deset let staré a bylo takové ošuntělé a mělo hodně kosmetických vad, ale nějak extra mě to netrápilo. Jenomže mně to nevadilo. Byla jsem opravdu vděčná za to, že vůbec mohu mít auto a že můžu řídit. Protože jsem patřila k těm lidem, kteří neměli moc peněz, naše rodina byla celkově chudá. Takže jsem se samozřejmě spokojila s tím, že mám alespoň nějaké starší auto. Stejně jsem si potom po třech letech za vlastní našetřené peníze koupila jiné auto.

Sice ne úplně nové jako z nějakého salonu, ale nějaké ojeté z bazaru. Musím ale říct, že mi sloužilo dalších sedm let. A jak jste na tom vy automobil? Znám hodně lidí, kteří by si přáli mít vlastní auto, ale bohužel jim osud nepřál. Třeba na to nemají kompetence nebo mají zákaz řízení i z toho důvodu, že jsou nemocní a kvůli nemoci nemohou ani řídit automobil. Dokonce i můj strýc nemůže mít automobil, protože má epilepsii. Je to vážně veliká škoda. Strýc měl pět let řidičák, než mu diagnostikovali epilepsii, což ho velmi zasáhlo. Musel pak vracet řidičský průkaz.