Periodickou tabulku prvků zná každý z nás. Setkali jsme se s ní již na základní Å¡kole, mnozí z nás potom i v dalším studiu Äi v zamÄ›stnání. Bylo nám Å™eÄeno, že v ní najdeme atomy, ze kterých se skládá náš svÄ›t. To vyvolává pÅ™edstavu, že vÅ¡echny prvky, se kterými se zde setkáme, najdeme v přírodÄ›, byÅ¥ jen ve stopovém množství.

 

 

To vÅ¡ak není až tak úplnÄ› pravda. Ve skuteÄnosti se z necelých 150 prvků, které onu tabulku tvoří, jich volnÄ› najdeme pouze 92, pÅ™iÄemž tím posledním je Uran. Je pravdÄ›podobné, že v minulosti se jich vyskytovalo více, avÅ¡ak ty jsou nestabilní s kratším poloÄasem rozpadu. To zkrátka znamená, že se postupem Äasu pÅ™emÄ›nily na jiné, stabilnÄ›jší prvky.

 

Je pravdou, že ani uran není zrovna stabilní a také prochází oním procesem pÅ™emÄ›ny. To je ostatnÄ› také důvod, proÄ je radioaktivní. Pouze jeho poloÄas rozpadu je mnohem delší, a tak jej jeÅ¡tÄ› můžeme nalézt, a samozÅ™ejmÄ› také využít.

 

 

Otázkou samozÅ™ejmÄ› je, jak tedy o ostatních prvcích víme, když se pÅ™irozenÄ› nevyskytují. OdpovÄ›Ä zní, že byly vytvoÅ™eny v laboratořích. Dnes již máme urychlovaÄe Äástic, které nám umožňují takto objevovat a popisovat nové prvky.

 

Problém je s tím, že jsou velmi nestabilní a velmi brzy se rozpadnou a pÅ™emÄ›ní na nÄ›který z prvků s nižším atomovým Äíslem a vyšší stabilitou. I proto také mají své využití pouze ve velmi specializovaných případech, hlavnÄ› pak v petrochemickém průmyslu a nÄ›kdy také v lékaÅ™ství.

 

Je tedy jasné, že bychom periodickou tabulku nemÄ›li brát jako nÄ›co, co je naprosto nemÄ›nné. Nové prvky jsou vytvářeny dennÄ›, zatímco o tÄ›ch stávajících jsou objevovány nové poznatky. Díky tomu je i tato tabulka neustále upravována. Za deset let pak může vypadat úplnÄ› jinak, než jak ji známe dnes. Kdo ví, co vÅ¡e bude za tu dobu objeveno, a nejen v chemii. Nezbývá nám, než Äekat a uvidÄ›t, kam nás nové objevy zavedou.